Letní pobytová dílna

„Jako většina lidí v této transgeneračně pošramocené společnosti jsem vyrostla s pocitem, že aby byl člověk milován, musí se hlavně snažit. A čím víc se snaží, tím víc lásky dostane. Naučila jsem se to opravdu dobře, a tak jsem se v rámci snahy se dále (...)

Chtěla bych Zuzaně poděkovat za to, co objevila a objevuje v nás, i za to, jakou krásnou, hlubokou, niternou a léčivou cestu nám ukazuje. Je neuvěřitelné, když se sejdeme, zpěváčci nezezpívaní, netrénovaní a zažíváme něco tak úžasného, jak to nazývám, něco mezi nebem a zemí. A může (...)

které je (kromě všeho ostatního) i můj nejvšestrannější hudební nástroj. Kromě zlepšení techniky zpěvu mi hlavně ukazuje, jak vyjádřit to, co se odehrává v mém nitru.

Chodím na setkání už pár let a vždy odsud odcházím s načechranými emocemi. Někdy s klidem, někdy se znovu nabitou energií, někdy s dobře prožitým smutkem. Cítím se tu bezpečně. Lekce nejsou jen o klasickém zpívání, ale i o hledání toho, jak hlas pracuje v našem těle a jak (...)

Mohu zkoumat, co mi dělá dobře a dopřát si to. Takové každotýdenní lázně.A navíc ve společnosti dalších žen! Ženské sdílení a spolubytí je pro mě velmi důležitým aspektem ve skupině, jelikož doma mám samé chlapy 🙂 Zuzka je úžasná bytost, která o nás (...)

Ulevilo se mi. Byl to krásný pocit, žít bez té permanentně přítomné bolesti. Já to ani nezmiňuji a nemluvím o tom, protože tak nějak už jsem si zvykl s tou bolestí žít. Proto, když najednou zmizí, je to krása. Díky za tu krásu (...)

napojit se na pocity, které jsou během běžného každodenního fungování skryté. Během krátké chvilky se dostanu pod povrch a po dobu devadesáti minut mám možnost plynout ve svém vnitřním světě, zkoumat a proměňovat emoce v těle pomocí hlasu. Hlasy ostatních vytvářejí jedinečný prostor, ve (...)

někdy dokonce i při mluvení, a přitom jsem skoro nebyla slyšet. Neuměla jsem ani zakřičet, místo toho jsem tak legračně pištěla. Kruciš, já jsem ale tak toužila slyšet svůj přirozenej hlas! To, co vydávám, přeci nemůže bejt on! Prožitkové zpívání je cesta k němu. (...)

Jemnost a nenápadnej proces. Tolik sebepéče, tak krásným způsobem, jsem si nikdy nedávala. Myslela jsem, že budu chodit zpívat a já přitom chodím do lázní. Ale fakt luxusních, žádná univerzální léčba, ale léčba přesně toho, co potřebuju já. Vždycky je to šitý (...)

jak se propojuje tělo s myslí a hudebním projevem. Společný zpěv mi pokaždé dodá velkou vzpruhu. Nacházím tu svobodný prostor pro nadechnutí. A dveře k sobě, které se moc často neotvírají.

Prvních několik hodin pro mě bylo unavujících, bolely mě po nich záda, hlava. Postupně jsemsi ale začala zpěv užívat a pronikat do hlubin sebe sama. Naučila jsem se v každodenním životě vzdychat, hluboce vydechovat, a tím se zbavovat hromadícího se tlaku a stresu. Prožívám díky (...)

nakonec dovzdychám a dozpívám k soucitu se sebou. Je to pro mě pocit v běžném životě stále ještě vzácný, o to léčivější a cennější. Až s ním se mi daří ve vztazích s lidmi.

Dovede mi fascinujícím způsobem prohloubit prožitek z písní, z emocí, které s sebou nesou – radost, smutek, ale i bolest, krásu, naději… Vede mne i k lepšímu uvědomění svého těla, dechu, což na mne působí léčivě a je skvělým uvolněním a přípravou ke zpěvu. Společné zpívání pod jejím (...)