a vytvořit opravdu bezpečný a laskavý prostor pro všechny prožitky. Příjemné i nepříjemné. A navíc, svým zpěvem dorovnávat všechny mé hlasové a rytmické nedokonalosti, takže mám někdy pocit radosti z krásných dvojhlasů. Co je ale největším přínosem?
Docházím již mnoho let k psychologovi s disociativní poruchou. A práce s hlasem se ukázala naprosto dokonalým doplněním psychoterapie. Tím, že na sebe i časově navazují, dochází k uvolňování emocí, často většímu pochopení problému a nabízí místo ke zpracování. Prostě na terapii něco řešíme a na zpívání si to sedne.
Každá hodina má úplně jiný náboj. Někdy slzy, jindy euforie. Spojení a vyrovnání se s minulostí. Nalezení sama sebe. Podařilo se mi odhodit stud a užívám si svůj hlas, dech, pohyb. Vlastně si hraju a cítím se neuvěřitelně svobodně.